Červené Janovice

Zámek Červené Janovice

Historie zámku v Červených Janovicích (dříve zvaných Janovičky) sahá do dob Karla IV., kdy tu v severozápadní části dnešní zámecké budovy stávala gotická tvrz obehnaná vodním příkopem. Z této stavební etapy ze zde zachovala podstatná část hmoty lomového zdiva, portál v dnešním sklepení, tři gotické arkády, nyní zazděné a zbytky kleneb přilehlých místností. Před budovou tvrze směrem k východu bylo již tehdy nádvoří, do něhož se tvrz otvírala zmíněnou arkádou. Z původní tvrze pocházejí i zbytky příkopu, zachované hlavně na jižní a severní straně zámku. 
První známí držitelé jsou Ješek, Zdeněk a Mojek ze Soutic, připomínaní při společné prezentaci místního faráře r. 1383. Část statku jim patřila ještě v devadesátých letech, nicméně jeho podstatný díl drželi minimálně od r. 1390 bratři Zdeněk a Jodok ze Soutic. Jejich potomek Jan, předek Janovských ze Soutic, tu seděl ještě po polovině 15. stol., ovšem před r. 1482 od něho koupil statek s tvrzí Petr z rodu Janovských ze Suchotlesk. Jeho syn Bohuslav zde seděl ještě r. 1505, jak dokládá věnná smlouva s jeho manželkou Annou. Po něm v l. 1513-1516 následoval Václav Haugvic z Biskupic. R. 1516 převzal Janovičky Hynek Haugvic z Biskupic a před r. 1524 prodal Jetřichovi Lukaveckému z Lukavce. Jeho nástupcem byl v l. 1531-1532 Jindřich Firšic z Nabdína. Z r. 1532 pochází první výslovná zmínka o tvrzi, kdy ji společně s dvorem, městečkem a vesnicemi prodal Jan Pařízek z Pařízku Adamovi z Říčan, který držel statek asi do r. 1550. Tehdy jej koupil Markvart Stranovský ze Savojovic, za krátký čas (r. 1551) ho postoupil Adamovi Jindřichovi a jeho bratru Kryštofovi Budovcům z Budova. Oba bratři sloužili v Uhrách v čase útoku Turků. Kryštof podlehl válečnému zranění a byl pochován v Košicích. Adam tedy zůstal na Janovičkách sám a r. 1567 je prodal Janovi Chlumovi z Chlumu.
Zde je ještě nutno zmínit 28. srpen 1551, kdy se na zdejší tvrzi narodil Václav Bundovec z Budova, později významný politik, diplomat a spisovatel. Velkou měrou se zasadil o vydání Majestátu císaře Rudolfa II. i přesto, že patřil mezi dlouholeté vůdce stavovské protihabsburské opozice. R. 1618 se neaktivně účastnil druhé pražské defenestrace a 21. června 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze.
Jan Chlum z Chlumu prodal Janovičky r. 1575 Albrechtovi Novohradskému z Kolovrat, který r. 1580 zemřel a dědil po něm jeho syn Šťastný. Ten byl r. 1582 v hádce u Svobodů v Kutné Hoře zabit panem Mikulášem Dačickým z Heslova. Janovičky poté zdědil Šťastného strýc Petr a přikoupil statek Petrovice. Oba statky před svou smrtí r. 1596 odkázal Janovi Bezdružickému z Kolovrat a Volfovi Novohradskému z Kolovrat. Ti se o zboží rozdělili, Jan dostal tvrz, dvůr, městečko, vsi Vilémovičky a Ujezdec, na Volfa připadl zbytek. Oboje skoupil v l. 1600-1601 Heralt Václav Libštejnský z Kolovrat. Ten držel také Žišov a Hrádek v Kutné Hoře, zemřel r. 1630. Jeho náhrobní kámen společně s náhrobkem jeho manželky Veroniky se dochoval v místním kostele sv. Martina. Jedná se o figurální náhrobníky z třebonínského vápence, zasazené do zdi v místnosti pod věží.
V této době, na přelomu 16. a 17. stol. došlo k renesanční přestavbě tvrze, kdy byly položeny základy dnešní čtyřkřídlé dispozice. Pozůstatkem těchto renesančních úprav jsou okenní ostění v západním křídle, zazděný portál v patře a psaníčková sgrafita na severní straně západního křídla, která byla objevena až počátkem r. 2011 pod opadanou barokní omítkou.
Potomek Heralta Václava a Veroniky Zbyněk Leopold si ponechal Hrádek a Janovičky prodal r. 1646 Aleně Markétě Obytecké z Lažan, manželce Litmíra Vyduny Obyteckého z Obytec, jemuž před svou smrtí toto jmění darovala. Za manželů Obyteckých došlo v l. 1650-1660 k přestavbě renesanční tvrze v barokní zámek. Plány přestavby vypracoval italský stavitel a štukatér Carlo Brentani. Budova dostala jednotnou raně barokní fasádu, okna byla ozdobena štukovými šambránami a frontony. V nádvoří byly před jednotlivá křídla představěny žebrově zaklenuté pilířové raně barokní arkády. Tyto arkády nejsou stejně hluboké, neboť měly vyrovnat rozdíly mezi jednotlivými křídly a vytvořit pravidelné nádvoří. Zbytky arkád, i když z části zazděné a zasklené, jsou zachovány na východní, severní a západní straně nádvoří. Při barokní přestavbě byl též vyzděn dosavadní příkop, vybudován kamenný most ke vstupnímu portálu a do dnešní podoby upraveno vstupní průčelí s asymetricky umístěným portálem a nárožními rizality. Z této etapy se dále zachovala část barokní štukové výzdoby stropů v interiérech prvního patra, dnes překryta nižšími stropy, pravděpodobně z 1. pol. 19. stol.
V době Obyteckých z Obytec byly Janovičky součástí soutického panství zahrnujícího jedno městečko a 17 vesnic. Po Litmírově smrti r. 1671 se o pozůstalost dělili synové Jan Václav a Antonín Josef. První dostal Janovičky s 11 vesnicemi, které se tak staly samostatným statkem, druhý dostal Soutice a zbylých 6 vesnic. Janovický statek kol. r. 1707 dostali tři Janovi synové, Janovičky připadly dělením Josefovi Arnoštovi, který je r. 1715 prodal Františkovi Arnoštovi hraběti z Türheimu, od něhož je r. 1724 zakoupila Kutnohorská obec. Jednalo se o 1079,65 ha lesů, polí a luk, zámek, dvůr, městečko a 9 vesnic. V Této době začínají být Janovice pravděpodobně podle barvy městského znaku označovány přívlastkem Červené.
Po připojení Janovic ke Kutné Hoře pozbyl zámek svou rezidenční funkci, nadále sloužil jako kanceláře a byty úředníků lesnické správy. V části zámku byl zřízen pivovar se sladovnou, jehož provoz město zrušilo r. 1900 a započalo s rozprodejem polí patřících k zámku. Tou dobou byla zámecká budova ve velmi špatném stavu, poněvadž kromě nejnutnějších udržovacích prací se město o zámek téměř nestaralo. Vlivem toho muselo být kol. r. 1918 sneseno severovýchodní nároží a přestavěno severní a východní křídlo, přičemž zmizel jejich barokní ráz. 20. 6. 1921 Koupili zámek za 170 000 korun Karel a Markéta Wolfovi a Rudolf Čížek z Petrovic, kteří započali s postupným zobytňováním.
V r. 1944 koupil zámek Leopold Syrovátka se záměrem vybudovat zde penzion. R. 1947 nechal od akademického malíře Rudolfa Adámka vymalovat klenutý strop malého sálu v přízemí. Z těchto let pochází také kašna uprostřed nádvoří a v příkopu a kamenné ohrazení mostu s mohutnými sokly u vstupu. Pravý sokl zůstal navždy prázdný, na levém stojí lev.
R. 1948 převzal zámek Národní Výbor. Do pol. 80. l. byly v zámku umístěny byty, místní lidová knihovna, doktorská ordinace a pohostinství. Po pol. 80. l. měla být zahájena úprava objektu na školu v přírodě pro obvodní školskou správu Praha 10. Z tohoto podniku sešlo a do pol. 90. l. sloužil velký sál v přízemí jako pohostinství. Poté zůstal zámek zcela nevyužit až jej r. 2002 koupil Richard Cortés, nechal nově zavést elektřinu a vodu do prvního patra západního a části jižního křídla. Několik let zajišťoval nejnutnější udržovací práce.

V současné době (od roku 2016) má zámek nové majitele.

Publikované prameny:
A. Rezek, ed. Paměti Mikuláše Dačického z Heslova I, Praha 1878.
A. Rezek, ed. Paměti Mikuláše Dačického z Heslova II, Praha 1880.

Nepublikované prameny:
SOkA Kutná Hora, Archiv obce Červené Janovice, Pamětní kniha obec Červené Janovice 1912-1935 (1990-1994).

Literatura:
J. Herout, Několik dílčích poznatků o stavebním vývoji památek, in: Památková péče, roč. XXXIV, 1974.
A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého, sv. XII., Čáslavsko, Praha 1900.
T. Šimek a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. VI., Východní Čechy, Praha 1989.
J. Úlovec, Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 1. díl (A-M), Praha 2003.
P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 2001.

Z výše uvedených zdrojů sestavila Bc. Jana Vyčítalová, 2011